Caudron G3

          Caudrona G3 jsem pro sebe objevil v době, kdy jsem hledal podklady pro předchozí projekt- Spada VII. Letadlo se mi moc líbilo, ale realisticky jsem uznal, že pro modelářské zpracovaní v měřítku 1/8 je opravdu nevhodné (má hodně klenutý profil křídel, kdy potah je od cca poloviny profilu jen na spodní části žeber. Spolu s nakrucováním křídel je to opravdu oříšek). Ale poté, co jsem zprovoznil Spada, tak mi to nedalo a hledal jsem bližší informace o tomto eroplánu. Kamarád mi oskenoval článek Vladimíra Handlíka, který se se svojí maketou G3 úspěšně zúčastnil mistrovství světa. To byl další podmět k tomu, že model postavit lze ( i když o dost větší). Další plus bylo, když jsem zjistil, že pozdní cvičné verze byly vybaveny křidélky. Už jsem se rozhodl, že si zkusím nakreslit plánek a pak zrealizovat stavbu, ale kamarád Pavel mě varoval, ať si to pořádně rozmyslím, že to nebude procházka růžovým sadem. Teď už můžu říci, že měl pravdu :-(. Jako předlohu jsem si zvolil letadlo umístěné v muzeu v Bruselu, kde je v tomto linku nafoceno spoustu detailů. Bohužel pořád nevím, jak je ovládaný pohyb křidélek nahoru. Nikde není vidět kladka ani vedení lanka ke druhému křidélku a vše nasvědčuje tomu, že pohyb je realizován jen gumou. Na modelu ale použiji lanko k druhému křidélku z důvodů spolehlivosti ( pokud nezjistím, jak je to ve skutečnosti).
          Ke stavbě je použita balza, překližka 0,8mm a 1,2 mm a ve značné míře uhlík ať už ve formě tenkostěnných trubek nebo pásků 2x0.15mm. Křídla tvoří dvě uhlíkové trubky s hlavními a pomocnými žebry. Hlavní žebra jsou lepena na šabloně jako sendvič uhlíkového pásku 2x0.15mm, dva pásky balzy 3x1mm a znovu pásek uhlíku 2x0.15mm. Celé žebro, ač to tak nevypadá, je relativně tuhé. Pomocná žebra jsou jen z balzy 2mm a tvoří horní část profilu mezi náběžkou a nosníkem. Žebra na uších horního křídla mají už tvar relativně normální a jsou vyřezaná z balzy 1mm a 1,5mm (zase opáskované uhlíkem) a koncová z překližky (u centroplánu 2mm, koncové 0,8mm). Odtoková hrana je tvořena ocelovým drátem cca 0.4mm a k žebrům je fixována rybářskou kevlarovou šňůrou, prosycenou vteřinovým lepidlem.
          Trupová gondola je klasické příhradové konstrukce z balzových lišt. Konec gondoly je vybroušen ze styroduru, který bude potažen Mikelantou, vybroušen a nalakován parketovým lakem Polyurex (je odolný acetonu). Lože serv je z překližky 0.8mm odlehčené vybroušením kruhových otvorů. Rámová konstrukce trupu – štafle je z borových lišt 2x4mm slepených do celkového nosníku 4x4. Spodní strana je ohýbaná v páře, vyschlá v šabloně a teprve potom lepena do profilu 4x4. Vzpěry jsou z uhlíkových trubek 3x2.
          Ocasní plochy jsou z balzových lišt a pevná část VOP je kvůli svým rozměrům vyztužena dvěma uhlíkovými pásky.

Aktualizace:
Leden 2008
          Mám za sebou potah horního křídla a upřímně řečeno s hedvábím je strašná práce, ale když se to konečně povede, povrch vypadá moc dobře a snad bude i odolný vůči běžnému provoznímu opotřebení. V čaji obarvené hedvábí se mi nepodařilo zcela vyžehlit a bylo pořád trochu krepovaté. Může za to asi fakt, že jsem látku dal do vroucí vody, příště nechám čaj trochu vystydnout. Potahovat suchým hedvábím se moc nedá, protože se pak po použití laku potah hrozně prověsí a může se začít znovu. K lepení vlhkého hedvábí se tedy musí použít disperzní lepidlo a potah na kostře pořád šponovat. Problém je, že disperzní lepidla neschnou zrovna rychle. Použil jsem Pattex Wood Express, který je relativně rychleschnoucí. Na místech, kde jsem měl málo rukou, jsem si pomohl kapičkou vteřiňáku, tomu vlhko nevadí. Musí se použít opravdu jen trošička a kde není zbytí. Po chvíli praxe jsem si myslel, že už mi to jde, ale pak jsem zase zkazil potah na jednoduchých směrovkách. Ach jo. Použití disperze byla trochu čára přes rozpočet, protože černé uhlíkové trubky zatřené lihovou Agamou (tělovou), jsem musel obrousit, aby lepidlo na uhlíku alespoň trochu drželo. Použití hedvábí bez dalšího barvení tedy vzalo za své, protože uhlík pod potahem strašně prosvítá, a tak všechny díly hedvábím potažené budu muset stříknout nějakou "plátnovou" barvou. Docela odpovídá Agama písková, kterou trochu dotónuju žlutou a bílou.
          Měl jsem strach z drátěné odtokovky, ale na jednostranném potahu to šlo relativně v pohodě. Průšvih je s oboustranným potahem na křidélku. Když jsem vypnul spodní část, tak při potahování horní strany se a jejím šponování, ta spodní zase povolila. Navíc, jak to pořád máchám rozprašovačem, tak jsem si chtěl při schnutí v šabloně pomoci fénem a hedvábí jsem popálil. V ten okamžik jsem myslel, že mě "trefí"! Pak jsem ale vychladl, křidélko vyschlo a já to jen vylakoval napínákem a pod nástřikem to snad vidět nebude. Jinak si dám repete. Holt fén ženské vyřadily, že jim pálí vlasy a já ho používám jako horkovzdušnou pistoli. Na druhém křidélku chci zkusit trochu jiný postup a podle toho se rozhodnu, jestli i pohyblivou část VOP předělám taky na drátěnou odtokovku. Přeci jen by to bylo maketovější ;-). Jinak při vypínání hedvábí pěkně "táhne" a bortí konstrukci. V mém případě se jednalo o kořenová žebra z letecké překližky 2mm (na obrázku je to poznat), ale předělávat to nebudu. Po vyztužení uhlíkovým drátem 2mm to na dalších místech už bylo v pořádku. Zase mám další zkušenost. První špulka nítí už padla na horní křídlo. Dalších 100m ještě mám, snad to bude stačit :-).
          O vánoční dovolené jsem obandážoval křídelní vzpěry z přední i zadní strany lehkou balzou 3mm. Střed jsem zatmelil šlehaným tmelem One time. Druhý den jsem bandáže dobrousil do tvaru a tmel krásně zakryl uhlíkovou trubičku. Po nástřiku sprayem Motip (slonová kost) jsem naznačoval dřevo olejovkou (siena pálená) a snad tak napodoboval postup kitařů. Myslel jsem si, že použitím šlehaného tmelu a fládrování, namísto tenké balzy a moření, nějaké gramy ušetřím, ale obávám se, že je to naopak - olejovka je strašně těžká. "Dřevo" nevypadá vůbec špatně, ale ještě ho snad trochu ztmavím kouřovým srayem. Doufám, že se mi ho povede koupit.
          Udělal jsem ještě kování na konci rámového trupu tak, aby šlo kormidly hýbat a měnit seřízení výškovky - jako na originálu. Kování je z letecké překližky 0.8mm a čepy jsou ze struny 0.8mm. Je to trochu humpolácké a tvar není přesný, je to prostě kompromis měřítka a funkčnosti.
          Ve volných chvílích si dělám napínáky na lanka z mosazné trubičky 2/1,2x15mm na šrouby 1,6x12mm. Když budou moc dlouhé, zkrátit půjdou dobře. Mám uspěšnost 4 polotovary na jeden zlomený zavitník a dva blátovrtáky. Už jsem se to snad naučil a koupil pořádné vrtáky, tak si bilanci doufám vylepším. Napínáky mají šroub pouze jeden, levý závitník ani šrouby jsem nesehnal. Snad to bude stačit. Chci počet funkčních napínáků co nejvíc omezit, snad se mi to mezi křídly podaří. Na štaflích není šance.
          Aktuálně teď předělávám spojení spodního křídla se "štaflema". Uhlíkové trubičky jsem zavrhl, protože bych je pořádně ke křídlu nezalepil a na podvozek by byly asi moc křehké. Půjde tam ocelová struna 2mm naohýbaná a sletovaná do správného tvaru a bude fixována k uhlíkovým nosníkům kevlarovou šňůrou prosycenou v epoxidu. Doufám, že křídlo má přistání vydrží. Když udělám tyhle podvozkové nohy, můžu začít potahovat spodní křídlo. Až to budu mít za sebou, bude to už vypadat s dokončením líp. I když kdoví, na čem se zase zaseknu.

Duben 2008
          Zase mám za sebou "pár" měsíců stavby a pořád nelítám. Dolní křídlo jsem potáhnul celkem v pohodě, popálené křidélko potáhl znovu a pořádně a taky výškovka dostala drátěnou odtokovku. Takže jsem zúročil předchozí zkušenosti. Navíc jsem se při potahování zbavil nepříjemné práce s disperzí, stačí na to lepící lak. Schne mohem rychleji a hlavně, zbělání se odstraní přetřením acetonem. Pro modelářské bardy je to věc samozřejmá, ale já to zjistil až teď (od Michala Cimbůrka alias fokker). V minulé aktualizaci jsem se zmiňoval, že udělám pokus s kouřovým sprejem Tamya a výsledek je: tak takhle ne, tudy cesta nevede. Kdybyste ho někdo chtěl, tak mi písněte na e-mail.
          Na gondolce jsem udělal kapotu mezi žákem a instruktorem a celou ji potáhl, ale předtím jsem ji musel předělat. Bohužel se mi vymstil nedostatek podkladů při kreslení plánku a mávnutí ruky, ono se to vyvrbí při stavbě. A vyvrbilo, takže jsem musel zadek prodlužovat a stejně mi lanka pro výškovku o pár milimetrů vyšla špatně. Lanka jsem tedy "usměrnil" keramickými korálky pro vedení příze, co mi poslal kamarád. Na křidélkové lanko jsou také použity (trochu větší) a lanko se bude navíjet na dvě cívky na servu HS81. Ovládání křidélek mi dělá vůbec hodně starostí, protože cesta lanka je hodně dlouhá a má moc míst, kde se lanko může vysmeknout: cívky na servu, dvě kladky na dolním křídle a dvě kladky na horním křídle. Prostě bojim bojim :-(. V záloze mám ještě hodně zběsilou myšlenku, že křidélka zablokuju a na výškovku použiju dvě serva s DELTA mixem. Výškovka bude ofukovaná vrtulí a fungovat by to mohlo, ale nechce se mi do toho - vypadalo by to blbě. Uvidím po "buggynování", nebo-li pojezdových zkouškách :-). Tím se dostávám ke kolečkům, pořád jsem je neudělal. Materiál na ně mám od začátku dubna, ale pokaždé si raději najdu jinou práci, než bych se odhodlal k laminování ráfků. Nic jiného mi stejně nezbyde, protože kolečka podle mých představ jsou za oceánem a za dost korunek (potřebuju 4kusy). Tady je odkaz , móóc pěkný. Při výrobě se pokusím přiblížit tomuto návodu , avšak místo překližky použiju laminát 0.2mm a na náboje konzervový plech. Vše se může ještě změnit, nevím, jak mi to půjde.
          Napínáků mám komplet asi 20 a z Rakouska mám objednané nádherné M1.4 (20ks), za nepěknou cenu. No a zbytek musím ještě dodělat.
          Takže v další etapě mě čeká nástřik celého modelu, udělat ta nešťasná kolečka, kování a vyplést celou chmelnici. A už je skoro čas, abych taky řešil pohon, váha zatím 496g. Samozřejmě letadlo musí mít pilota a ten bude sedět na polstrovaném křesle :-).

Prosinec 2008
          Tak model lítá, ale trochu se rozepíšu, co tomu předcházelo. Nástřik modelu byl jednoduchý, i když jsem měl zbytečné obavy. Neodhadl jsem množstství barvy k namíchání, a tak jsem musel několikrát přimíchávat a ladit odstín, ale docela to šlo. Oproti minulému modelu jsem nepoužil na kokardy obtisky (jsou relativně křehké), ale i paví oka a směrovky stříkal. Obtisky jsou použité jenom na popisky na směrovkách a trupu. Přírůstek hmotnosti po stříkání byl 27g a to je, myslím si, slušný výsledek. Stříkáno bylo pomocí ledničkového kompresoru a "pistolky" z propisky, takže žádná super výbava (viz obr) :-).
          Sedadlo pro pilota se mi docela povedlo a vypadá skoro jako kožené. Sedák má základ z balzy 1.5mm, na kterou je LA-tmelem přilepen molitan vysoký 5mm. Zvrchu molitanu je přiloženo hedvábí a přesahy jsou ohnuté až na spodek sedáku a přilepené k balze. Po zaschnutí jsem naznačil polstrování jednoduše tak, že v místě hřebů jsem hedvábí k balze přišil. Základ pro opěradlo jsem nedělal z balzy, ale kelímku od hořčice. Postup je stejný jako u sedáku, jen už je třeba přesahy hedvábí přilepit i ke gondole. Naznačení polstrování je nutné udělat ještě před zalepením opěradla do trupu. Kůže je imitována barvami na textil od firmy Jacquard. Já použil hnědou Neopaque s příměsí rezavé Lumiere. Výsledek vypadá docela přesvědčivě a polstrování je pořád měkké.
          Kování je dělané z pozinkovaného plechu v kombinaci s konzervovým plechem a špendlíky. Kde jsem potřeboval dělat ostré ohyby, tam je použit konzervový plech a na namáhané díly pozink (viz obrázek kování na štaflích). Kladky jsou dělány z plastových koleček, co se používají na kolejničkách pro záclony. Tento plast se dobře obrábí, ale je příliš měkký a měl jsem strach použít jako osu jen šroub. Proto jsem kladky vypouzdřil mosaznou trubičkou 3x2 a na šroubu je trubička 2x1.6 a tvoří tak kluzné ložisko. Kování pro kladky umožňuje pohyb jako na předloze, ale stejně jako ostatní kovové součásti neodpovídá tvarově skutečným dílům. Už takhle jsem měl se svým vybavením problém tyto titěrnosti udělat a maketu na soutěž nestavím.
          Výplet je dělaný pomocí rybářských návazcových šňůr Technosteel různých tlouštěk. Tyto šňůry mají jednu velkou výhodu, jsou složené ze skelného vlákna a nerezového drátku, a tak mají bezkonkurenční kovový vzhled a jejich tloušťka je vhodná i pro měřítko 1/8. Nevýhodou je špatná dostupnost a docela vysoká cena, cívka 5m stojí cca 85Kč a na model padlo cívek 5. "Lanka" jsou ke kování a napínákům připevněna pomocí měděných trubiček, které jsou rozmáčklé krimpovacími kleštěmi. Doma dělané napínáky jsou pojištěné kontramatkou, tovární pomocí drátku.

          Na zálet a první lety jsem použil výborný motor od MPJet-u (AC 28/7-30 D Mk2 "velký červený") s vrtulí APC-SF 10/4,7 poháněný tříčlánkem Kokam 2Ah(15C) a hmotnost byla 973g. Nejdříve jsem šel dělat pojezdové zkoušky a asistoval mi kamarád Kuba. Pojíždění probíhalo dobře, model se měl snahu se vznést, ale dlouho jsem odolával. Pak jsem to ale nevydržel, trochu přitáhl výškovku a model šel lehce do vzduchu. Trochu začal klonit, tak jsem to křidélky chtěl vyrovnat a éro poslal křídlem k zemi. Naštěstí jsem byl jen tak půlmetru ve vzduchu a škoda nebyla velká - odneslo to jen koncové žebro na pravém uchu. Až doma jsem zjistil, že mám otočené výchylky křidélkového serva. Nějak jsem si to při čachrování s modely ve vysílači přehodil. Myslel jsem si, že mi se to stát nemůže, ale mýlil jsem se. Křídlo jsem opravil, a že je nabořené, není ani moc poznat. Svojí blbostí jsem se málem připravil o dva roky práce na modelu. Druhý pokus o zálet (s psychickou podporu manželky) už byl v pohodě, jen jsem musel zmešit úhel náběhu výškovky a také výchylky křidélek. Motor si s érem poradil dobře a na udržení horizontu stačil výkon lehce nad půl "plynu", vztlaku má éro na rozdávání. S tímto pohonem a ještě s nedodělaným letadlem jsem odlétal modelářskou dovolenou v Modelcity.
          Další metou pro vylepšení modelu byl Jeti model meeting v Drahotuších. Letadlo dostalo pilota, maketu motoru, popisky na směrovky i gondolu a nový motor. Velkého červeného jsem měnil především z důvodu použití dřevěné vrtule o průměru 12-14" a to by na 60ti gramový motor s hřídelí 3mm bylo moc. Po dlouhém hledání motoru s kv kolem 800ot/V, silnější hřídelí a s co nejnižší hmotnosti jsem skončil u AXI 2814/20. Motor je upevněný zadní montáží a točí vrtulí 12/6". Odběr se pohybuje kolem 20A a výkon je pro letadlo naprosto dostatečný, spíš ještě uvažuju o zmenšení stoupání vrtule na 5". Maketa motoru má karter ze Styroduru, válce z překližky a plastových trubiček. Karter je potažený toaletním papírem natíraným Polyurexem a povrch je pak zbroušený jemným smirkem a nastříkaný stříbrnou lihovou Agamou 08Me. Tu jsem pak po zaschnutí rozleštil kusem flanelu. Válce mají jádro z plastové trubičky od vrtáků a žebra jsou dělaná z překližky 0.4mm oboustranně polepené kancelářským papírem. Počet žeber neodpovídá skutečnému motoru a i karter jsem si zjednodušil. Tlačil mě čas, chtěl jsem jet na slet aspoň s nějakým "motorem", protože bez něj vypadá éro pěkně blbě :-(. Vahadla jsou udělána z polystyrenové desky 0.5mm, zdvihátka z měděného drátku, ventily s pružinou z šroubu M1 s tenkým pocínovaným drátkem. Výfukové potrubí naohýbané z hliníkové trubičky 6/5 a krátké kusy od válců jsou k hlavnímu potrubí přiletované a válci přilepené epoxidem. Epoxidem jsem zalil i letované spoje a přetřel je stříbrno barvou a vyleštil. Není poznat, co je barva a co hliník. Sací potrubí je z lehkých plastových trubiček od MPJet-u. S hotovým motorem (53g) už model vypadá jako letadlo a pro lítání potřebuje už jen pilota.

          Pilot sice pro model není bezpodmínečně nutný, ale letící model bez posádky je takový, ehm, polovičatý. Zkoušel jsem dělat hlavu z modelíny, ale záhy jsem pochopil, že sochař ze mě nikdy nebude. Pro pilota jsem použil jako základ už nabarvenou bustu běžně dostupnou v modelářských potřebách, která je vypěněná z EPS do formy. Odřezal jsem pilotovi šálu, dotmelil jsem póry, zabrousil jsem otřepy z dělící roviny formy a odřízl ramena. Hlavu i s kusem hrudníku jsem nabarvil tělovou barvou (Agama 25M), na kuklu jsem použil hnědou barvu Jacquar a na brýle barvu na řemeny (Agama 47Me). Protože v Caudronu je koptit pilota otevřený, tak i pilot musel být zhotoven celý, pouhá busta nepřipadala v úvahu. Pilotovi jsem tedy vyrobil kostru z trubičky od bovdenů a klouby má udělané ze smršťovačky. Tělo je dotvarované 6mm Depronem a lehkou vytvarnickou modelovací hmotou KERAPlast Light. Manželka mi pak pro pilota ušila kalhoty a kožíšek a já vyrobil to nejdůležitější - šálu z hedvábí :-). Dostal i ruce, které jsem odřezal ze staré pannenky. Pilota (41g) poutám do sedačky pásem udělaným z nylonové ponožky a sponu na řemenu nahrazují dva malé neodymové magnety. Pilota udrží i při lopingu, jediném akrobatickém prvku, který model zvládne (na skutečném Caudronu to nešlo, respektivě nenašel jsem zmínku o šílenci, který to zkusil).

          Létání s Caudronem je báječný relax a vyžívám se v nízkých průletech, mezipřistáních a lítání kolem hlavy. Starty jsou jak ze zpomaleného filmu, jen si musím dávat pozor, abych startoval "maketově" a neutrhl letadlo po třímetrovém rozjezdu. Na pilotáž je naprosto nezáludný a i pro model platí to, co pro dospělý letoun: "Aby pilotovi Caudrona hrozilo nějaké nebezpečí, musel si vzít s sebou pistoli":-)). Letadlu kupodivu nevadí ani moc vítr, asi proto, že rámovým trupem jenom neškodně profoukne. Akrobatické prvky jsou pro Caudrona tabu, jediné čím můžu oživit let, je přemet, souvrat a souvratová zatáčka, výkrut je neproveditelný!

          Na modelu musím ještě dodělat opletení bandáží vzpěr, čtyři vzpěry u křídla a hlavně vyrobit pořádná vyplétaná kolečka, zatím mám pořád jen provizorní. Snad to všechno tuto zimu stihnu a hlavně budu mít chuť to dodělat.